Al-Minja i Mailawi
To je v pořádku. 150 m na sever od Chetiho hrobky je hrobka Amenemhat (BH2). Hrob má nádvoří a dvousloupový sloupoví osmibokých sloupů před vchodem do kaple. Na západě můžete vidět ševce, tkalci koberců, kováři a scény zemědělských prací. Severní stěna je pokryta pouštními loveckými scénami, pohřební scény a rituální tance jsou uvedeny níže. Vedle Amenemhat vybírá daně, a spisovatelé tvrdě jednají s neochotnými. Zápasnické a bitevní scény jsou zobrazeny na východní zdi, výše zemřelý cestuje do Abydosu, a ve výklenku stojí rozbité sochy Amenemhat, jeho manželka Hetpet a matka. Na jižní zdi jsou zemřelý a jeho manželka představeni, jak sedí u obětního stolu, před kterými kněží a služebníci stojí. Na západní zdi jsou slepé brány.
Hrobka Chnumhotepa (BH3) je jedním z posledních hrobů Střední říše Bani Hasan. Objekt připomíná hrobku Amenemhat.
V předsíni otevřené do dvora dva 16stranné sloupy (takzvaný. protodoryckie) podporují skalní římsu. Strop trojlodní kaple je podepřen čtyřmi sloupy – u vchodu do něj můžete vidět tzv. Nápis Chnumhotepa II (75 cm na výšku, 222 sloupce), připomínající události Amenemhat III. Po vstupu do hrobky můžete vidět tanečníky v průvodu. Vedle ní sluhové sbírali obilí pro sýpky. Je zobrazen na západní zdi, jak Chnumhotep cestuje do Abydosu, a vedle toho práce na farmě. Níže je slavná poctová scéna z putujícího kmene Anu z Palestiny (obce stroje). Na východní zdi, vedle výklenku se zbytky sochy je portrét Chnumhotepa a jeho rodiny. K dispozici jsou také mokřadní scény: bumerangový rybolov a lov na harpunách na lodi. Jižní stěna ukazuje kancelář nomarcha přijímajícího dary. Unášeno ve vrhu řídí dřevo pro stavbu lodí.
Hermopolis a Tunat al-Džabal
Severozápadně od Mallawi si zaslouží pozornost dvě památky důležité pro kulturu starověkého Egypta, jeho historii a náboženství: ruiny města Hermopolis, velké centrum boha Thotha a místo původu jednoho z konceptů zrození vesmíru, a pohřebiště Tunat al-Jabal, kde byly pohřbeny mumie posvátných zvířat Thotha – paviáni a ibis.
Starověký Hermopolis
Hermopolis (v současné době Al-Ashmunayn, al-Ashmunayn) je to obrovské pole ruin poblíž vesnice Al-Ashmunayn, 8 km severozápadně od Mallawi. Skvělý HERMOPOLIS, Egyptský Khnumu (Chemenu, Szmuni – "City of Eight") existující ze Staré říše, bylo centrem ogdoadského kultu (osm božstev zosobňujících prvky světa během stvoření) a bůh moudrosti Thoth. Když Řekové poznali Thotha s Hermesem, město bylo přejmenováno na Hermopolis.
Vchod hlídá dvojice obrovských (4,5 m na výšku), paviáni vytesaní do pískovce z doby Amenhotepa III, kdysi součást chrámu Tota, který postavil Ramses II (OK. 650 m2; částečně si uzurpovali dřívější budovy). Ke stavbě byly použity kameny ze zříceniny nedalekého Akhetatonu. Na jihozápadě můžete vidět pozůstatky svatyně Amona Ramesse II. A jeho syna, Merenptaha, a Seti II.
Tunat al-Džabal
Název pohřebiště (Tuňák el-Gebel) pochází z nedalekého města.
Musíte zaplatit za taxi 150 EGP (tam a zpět) nebo 220 EGP, pokud se chcete vrátit do al-Minji nebo Asyut. Nezapomeňte si vzít jídlo a pití na hřbitov, nachází se na bývalé hranici města Akhetaton (Řekněte to el-Amarně), prodlužuje přibližně. 3 km na jih. Jsou zde hrobky od pozdní do římské doby. Část pro návštěvníky se skládá z několika hlavních chodeb, přístupné postranními komorami s mumiemi paviánů a ibisů.
Do vyřezávaných galerií byly umístěny tisíce mumifikovaných zvířat a aramejských papyrů z dob krále Dareia. Ž 1969 r. velký požár zpustošil katakomby.
Nejstarší a nejzajímavější je unikátní hrobka Petozyrysu, velekněz chrámu Thotha v Hermopolis, bydlení cca. 300 r. p.n.e. Byl postaven v egyptském stylu se sloupovou vstupní halou a ikonickou kaplí s pohřební komorou vytesanou do skály.
Faraonovy mocenské znaky
Královská moc byla pilířem staroegyptské kultury. Dokonce i římští císaři následovali tuto tradici. Egyptský král, na trůn, stával se bohem člověka a garantem kontroly nad Chaosem. Egypt vznikl spojením dvou zemí: Dolní Egypt (Delta Nil) a Horní Egypt (Údolí Nilu).
Královský titul se skládá z pěti jmen. Jméno Horus charakterizuje krále ve vztahu k Horovi. Pak je tu Jméno nebti nebo Obě dámy, s odkazem na patronky Egypta: bohyně supů Nekhbet a hadí bohyně Wadett. Třetí část se jmenuje Zlaté jméno. Čtvrtá a pátá část názvu, která se objevuje v kartuše, jsou nejčastěji známé: jméno trůnu a vlastní jméno krále, kterému předchází titul Král Horního a Dolního Egypta (nesut-biti) doslovně The One from Reed and the Bee. Vlastnímu jménu předchází Syn Re (in-Re). Kartuše je oválný rám, podlouhlá verze hieroglyfického shenu ("obklopit”), symbolizující cestu slunce a nekonečna.
Hlava krále byla obvykle zdobena vysokou bílou korunou Horního Egypta (hedžet) a nízká Rudá koruna Dolního Egypta (deszeret). Během Nové říše měl král péši (nebo pa-sechemti - „Dvě mocnosti”) Double Crown Spojeného království nebo Blue Crown (chepre, takzvaný. válečníkova přilba).
Byly také koruny se složitou symbolikou – atef, šuti, hemhem s peřím, rohy, ureuses a solární disky. Čepice, pruhovaný šátek – ušlechtilý, šátek nebo paruka se nosila se zlatou čelenkou s ureusem na čele, útočící kobra (Ztělesnění Wadgetu), symbol ochrany krále a země před nepřáteli. Faraon měl na ceremonii malý, pletená falešná kozí bradka. V rukou držel insignie světské a duchovní moci: heka žezlo-crosier a nechacha bič.
Hermes Trismegistos a egyptská magie
Hermes Trismegistos, v řečtině „Hermes třikrát skvělý”, je to božstvo ze synkretického helénistického náboženství. Vznikl po identifikaci řeckého Herma s egyptským bohem magie, Totem z Chemenu (Hermopolis), kde ve 4. století. p.n.e. Alexandr Veliký mu postavil chrám. Hermes Trismegistos byl prorok, obeznámeni se znalostmi egyptských kněží, kterou předal vyvoleným. Zasloužil se o autorství řady astrologických spisů v tzv. Corpus Hermeticum. Tak vznikly takzvané hermetické spisy (hermetika).
Byla to literatura o okultismu, konkrétní teologie a filozofie. Byl napsán ve formě platónských dialogů v řečtině a latině mezi první polovinou prvního století. a konec 3. století. Bylo to rozděleno do dvou proudů: Populární hermetismus (astrologie a jiné okultní vědy) a vědecký hermetismus (teologie a filozofie). Vyrostlo to z vlny helénistické nedůvěry k řeckému racionalismu ve vědu a náboženství. Náboženství bylo sloučeno s vědou, a jediným zdrojem skutečného poznání bylo zjevení. V pozdějších letech byly do kánonu přidány lékařské smlouvy, alchemiczne (Smaragdové talíře) a magické. Z II a III z. teosoficko-okultní spisy představovaly úspěchy egyptské gnózy, Řek a Žid. Arabové to převzali, díky nimž se s nimi mohl západ Evropy seznámit (pozdně středověké a renesanční).