Historie Káhiry
Oblast dnešní Káhiry byla osídlena již v období neolitu.
Jak říká Osirianův mýtus, v oblasti Staré Káhiry, proti pyramidám začali Horus a Set bojovat (Khere-oho – "Místo boje").
V dnešním okrese Heliopolis se téměř na chvíli nachází slavná svatyně boha slunce Re, zavolal He nebo Iunu, a v období Ptolemaiovců - město Heliopolis. W V w p.n.e. byla postavena perská pevnost, jehož ruiny používali Octavianovi vojáci (OK. 30 r. p.n.e.), budování pevnosti zvané Babylon. Pevnost byla mnohokrát přestavěna, a kolem něj bylo soustředěno malé městečko, který se během byzantského období změnil na správní centrum s četnými koptskými kostely: Svatý. Sergio, Panna Marie a sv.. Barbary.
Když v 641 r. muslimská armáda vedená Amr ibn al-Asou obsadila Egypt, bylo rozhodnuto o výstavbě nového hlavního města poblíž římského opevnění. Tak se narodil Misr al-Fustat, volal zkráceně Misr. Jméno je spojeno s latinským fossarum – "příkop, jáma", a město bylo opevněným táborem. Al-Fustat obsadil oblast mezi Nilem a okolními kopci. Pouze jeden kilometr na ostrově Jazirat ar-Rauda z 715 r. Střed rostl na sever, a vládci se pokusili osamostatnit od bagdadských kalifů. První, Ibn Tulun byl napůl nezávislý vládce, syn tureckého vojáka žoldáka, rozšíření města zvaného al-Askar ("tábor").
Historie Káhiry začíná v 969 r., když berberské jednotky vedené Jauhar al-Sikilli (Gohara) převzal město jménem šíitské dynastie Fátimidů. Nový byl založen severně od starého centra, Misr al-Qahira ("Vítězný"), z arabského názvu pro planetu Mars, pak za zenitem. Jméno brzy zahrnovalo také al-Fustata, od nynějška se nazývá Stará Káhira, a Fatimidové sem přesunuli své hlavní město z Tunisu. Jednou z prvních budov byla mešita al-Azhar, pak slavná islámská univerzita. Dvě stě let vlády Fatimidů vyústilo v obranné zdi s branami: Bab an-Nasr, Bab al-Futuh, Bab Zuwajla. Jižně od ní se vyvinula mešita, paláce a zahrady. Ž 1171 r. Saladyn (Špatná reklama), Syrský Kurd, udělal puč a sesadil z trůnu fatimského kalifa. Ayyubidská dynastie, kterou inicioval, vedl město k ještě větší prosperitě a moci. Byla to doba boje proti křižákům v Palestině, které jim Saladin vytrhl z rukou, konečně dobýt Jeruzalém. Mezi budovami z té doby se zachovala pouze citadela (1179). Ž 1249 r. armáda křižáků blížící se k městským hradbám byla odrazena. Pod Ayyubidy hrála velkou roli sultánova stráž otrokářů (Mamluks). Tito speciálně vycvičení válečníci, většinou z Kavkazu a Turkestánu, nakonec se chopili moci a posadili na trůn svého sultána: tak začal 300letý věk Mamluk.
I přes stavbu nádherných a honosných budov, z rukou jim stále více unikala síla.
Vzpoury, útoky, soudní intriky oslabily stát, na které mocné osmanské Turecko dychtivě hledělo. Konečně v 1517 r. Turecká vojska převzala Egypt, ai když se Mamluk Beys podařilo udržet si svůj majetek a část svého vlivu, Káhira se stala provinčním městem.
Z XVIII t., když se to začalo zhoršovat také v Turecku, Západní národy začaly soutěžit o moc nad rozpadající se říší, a především po celém Egyptě: tak se uskutečnila Napoleonova expedice. Po slavné bitvě u pyramid (21 VII 1798 r.) Francouzská vojska obsadila Káhiru. Sbor vědců přišel s nimi, studium nově dobyté země a její staleté kultury. A ačkoli Napoleonova výprava skončila katastrofou, Evropa objevila civilizaci na Nilu očima napoleonských průzkumníků a zamilovala si ji. Během této doby byli zkorumpovaní Mamlukové zbaveni moci egyptským pašou s tureckou milostí, Albánec podle původu - Mohammed Ali. Snil o mocném Egyptě a vystoupil z turecké „ochrany“, zaměřil se tedy na modernizaci země a spolupráci se západními mocnostmi, přejí si označit jejich přítomnost na Nilu. Káhira, město zanedbávané Turky, najednou se stalo velkým stavebním centrem. Mokřady byly vypuštěny, byly vybudovány moderní okresy a komunikační cesty. Francouzi získali koncesi na stavbu Suezského průplavu (1854), Britové měli také co říct. bohužel, Egypt se zadlužil, a jeho vládci byli proslulí špatným řízením a korupcí, takže ochuzená populace začala rebelovat. Povstalecký protest (1882) potlačen Brity pomocí děl, a země se stala britskou kolonií. Když v 1922 r. anglický protektorát byl zrušen, Egypt byl prohlášen za království. Mezitím se z hlediska špatného hospodaření nic nezměnilo. Během druhé světové války si někteří lidé v Káhiře mysleli, že jim Hitler nabídne skutečnou nezávislost. Oni přepočítali. Ž 1952 r. tajná organizace svobodných důstojníků sesadila z trůnu krále Farouka a převzala moc. Ž 1954 r. Gamal Abdel Naser se stal prezidentem, a po jeho smrti Anwar aas-Sadat (1918-1981). Dnes v Egyptě vládne prezident Husní Mubarak.